Recenze Sigma 200mm F2 DG OS Sports pro Sony

Pro svou práci psí fotografky mám aktuálně vše, co můžu potřebovat. V podstatě nejlepší možný fotoaparát a pro něj také nejrychlejší objektiv pro sport a skvělý pro portréty. Co víc si přát. Avšak v jednom momentu to již není o tom co potřebuji, ale o tom, co chci. A tak se stalo, že u třídění fotek se mi zastesklo po mé staré pevném Nikonu 300 mm f/2,8, který byl tím nejlepším sklem, jaké jsem kdy měla. Jediný jeho „problém“ byl ve váze, která dosahovala téměř 4 kg. Pro celodenní focení bez monopodu nebo stativu to opravdu nebylo.

Proto mně zaujalo, když Sigma vyšla s pevným ohniskem 200 mm ve světelnosti f/2. Jelikož mám tyto větší přiblížení ráda, požádala jsem společnost Hama, zda by bylo možné mi objektiv Sigma 200 mm f/2 DG OS Sports zapůjčit, na pár testů psích fotek v kombinaci se Sony A1. Jednal se mnou jejich skvělý produktový manažer Jiří Kokeš, který mi Sigmu ochotně půjčil. A jaké byli mé dojmy? Ve většině případu jsem byla maximálně nadšena, i když se našlo i pár drobností, na které poukážu – vždyť víte že nedělám pouze sluníčkové recenze ;) Každopádně se nebude jednat o recenzi typu konstrukce objektivu apod. Zhodnotím pouze 2 nejzákladnější motivy focení které u psů používáme a to je portrét a pohyb.

Jako největší pozitivum musím vyzvednout přímo pohádkově rozestřené okolí mimo ostřeného objektu. Jako první mi stála modelem postarší psí dáma dlouhosrsrté kolie a následně i její dvě menší kámošky. Jak vidíte na fotkách, pozadí je jemné, zatímco focený objekt je krásně zaostřený. Plusem je také to, že u této verze „Sport“ je minimální chromatická aberace, kterou je poměrně známá řada „ART“. U focení kolie se ze začátku stala drobná chybka, kde jsem zapoměla nastavit clonový kroužek na "A", abych mohla clonu ovládat na fotoaparátu. nemám moc ráda clonové kroužky na objektivech, jelikož je pokaždé omylem otočím a změním si tak clonu, co si nikdy uprostřed focení neuvědomím. Proto to pokaždé dám na "A", abych mohla pohodlně clonu ovládat na fotoaparátu. První fotky tedy vznikli na clonu f/6,3 a překvapilo mně, že na tak vysokou clonu je to pozadí opravdu hezky rozestřené. Ovšem že ne tak jak na f/2, ale stejně jsem si to přímo na místě neuvědomila. První dvojice fotografií je na clonu f/6,3, ISO-400 a čas 1/320 s. Druhá dvojice je na f/2, ISO-400 a čas 1/3200 s. Pokaždé uvidíte celou fotku a následně výsek 1:1, abyste viděli rozmazané pozadí a ostrost na srsti.

S čím si však tato Sigma ne tak celkem poradí, je limitace ze strany Sony u focení pohybu. Sigmu zkoušeli na focení lidí, kde se s tím poprala dobře, avšak buďme upřímní, psi sú mnohem rychlejší než lidé. Po několika pokusech jsem focení pohybu psů s tímto objektivem vzdala. I když se fotilo na Sony Alpha A1, který má 99 % úspěšnost v ostření na pohybující se objekt, s použitím Sigmy měl pouze 20 % - 30 % úspěšnost ve focení psího pohybu. Není to chyba Sigmy jako objektivu, ten je v ostření výrazně rychlý. Samotné trekování a ostření limituje Sony, abyste si koupili jejich objektivy pokud chcete rychlost a přesnost. Této „ochraně“ plně rozumím, avšak tím se pro mě Sigma 200 mm stává králem pro focení portrétů, avšak v podstatě nevyužitelnou pro focení pohybu. O něco lépe si tato Sigma vede ve focení pohybu s nižšími řadami Sonek, které nedisponují skládaným snímačem a vysoko rychlostním sériovým snímáním, jako A7II-A7IV, A9, A9II. Zde se úspěšnost správného zaostření pohybuje kolem 40 % - 45 %.

Na fotkách níž vidíte téměř nulovou ostrost při čelném pohybu psa na vás. Pes běžel klasickým během za míčkem, nebyl to turbo běh chrta. Mnohem lépe si objektiv vedl u focení pohybu ze strany, kdy byla větší plocha pro ostření a hlavně nedocházelo k rychlé zmněně polohy foceného objektu. Opět podotýkám, že se nejedná o limitaci ze strany Sigmy, ale ze strany Sony (celou dobu se fotilo na Sony Alpha A1). Obě verze pohybu byli záměrně focené na nejnižší clonu f/2 (čas 1/3200 s, ISO-400). U focení čelního pohybu bych normálně použila vyšší clonu, výjimku mám pouze u objektivu Sony 135mm GM, který je jeden z nejrychlejších objektivů a bez problémů zvládá pohyb i u nejnižší clony f/1,8. Sigma 200 mm je za mně primárně určena pro focení portrétů, kde je opravdovým králem tak, ja jsme u Sigmy zvyklí u její ART série - ano, vím že tohle je Sport verze ne Art a právě proto je ten objektiv tak zajímavý ;) Na poslední serii fotek vidíte pár záběrů čelného pohybu, který vyšel zaostřený správně. Je to však velmi nízká bilance oproti pohybu ze strany.

Když jsem v úvodu zmiňovala 300 mm jistě si teď říkáte, proč si nesáhla po 300 mm Sonce, vždyť má taký světelnost f/2,8 a je to tedy v podstatě to, co jsi měla. Jednak mně dost odrazuje vysoká cena objektivu, a bohužel jsem ještě neměla možnost Soňáckych 300 mm zkusit na delší dobu. Měla jsem ho asi 20 minut na jednom workshopu a během té doby mně moc nenadchl. Nebyl to ten výsledek, na který jsem byla zvyklá u Nikonu. Nemůžu to však adekvátně hodnotit po tak krátké dobé užívání a ani nechci. Snad se ke mně jednou dostane, ale nyní žádat o jeho zapůjčení je u Sony jako boj s větrnými mlýny. Což je škoda, jelikož po zapůjčení A1v době Covidu jsem si ji pak zvolila jako nové tělo.

Závěrem chci ještě jednou poděkovat společnosti Hama spol. s.r.o. a p. Jiřímu za projevenou důvěru a možnost odzkoušet si (nejen) tuto Sigmu, která mně pro portréty opravdu nadchla. Poděkování patří také firmě Megapixel s.r.o., která mi umožnila zapůjčit si nižší řady Sony těl pro testování.

Foto: © Sigma Global 2025 (Sigma 200 mm: https://www.sigma-global.com/en/lenses/s025_200_2/)